Jak dlouhá cesta vede k umyvadlu?

Jeden z mých učitelů mi jednou řekl: „Designér nikdy nekouká do blba, ale vymýšlí nový produkt.“

A takovou myšlenkou to opravdu nekončí, ale právě začíná koloběh mnoha dalších kroků.

To jsem si vyzkoušela při návrhu a realizaci umyvadla. Nebyla to snadná cesta, trvala 7 měsíců, ale o to větší jsem měla radost z výsledku.

„Designér nikdy nekouká do blba, ale vymýšlí nový produkt.“

Začít je vždy nejtěžší a pro designéra to zrovna není ta nejkreativnější část vývoje. Prvním krokem byla rešerše stávajících řešení, ergonomických parametrů, designového portfolia nebo i historických pramenů. Bylo potřeba si vytvořit představu o všem, co by se k umyvadlu mohlo vázat.

Myšlenky se utvářejí a postupně zhmotňují nejprve na papíře, poté v 3D modeláři a nakonec v prezentačních vizualizacích. Tady většinou narážím na první otázky spojené s případnou realizovatelností. Jak to spojit? Vejde se tam ten šroub? Jak to vlastně musí být velké?

Technické parametry, výkresy a naplánování technologických postupů je dalším nutným krokem. Tato číst je hodně o konzultacích, hledáních různých řešení s odborníky a výrobci.

Po vytvoření návrhu a naplánování si technologických postupů většinou práce designéra víceméně končí. Jeho role je v koordinaci řemeslníků a dolaďování detailů.

Nicméně já jsem zkusila vše na vlastní kůži a dotáhla projekt až do konce.  

Jak to tedy je?

Nejprve je nutné vytvořit model podle návrhu. Nejběžnější je výroba ze sádry. Ale já, vzhledem k velikosti a náročnosti modelu zvolila frézování z modelářské hmoty.

Model umyvadla z modelářské hmoty.

Licí hmoty, jako např. porcelán, je vždy nutné odlévat do sádrových forem. Forma na umyvadlo byla dvojdílná a vážila okolo 30 kg. Musím podotknout, že ve formárně a odlévárně ve výrobě umyvadel pracují výhradně muži.

Taková forma musí pořádně proschnout. Poté je možné použít formu na výrobu přibližně 10 umyvadel.

Sádrová forma

Po nalití licí hmoty se vlhkost vsakuje do formy a vytvoří se tzv. střep. Po několika desítkách minut se zbytek hmoty opět vylije a umyvadlo se nechá schnout ve formě.

Tlakové lití do sádrové formy.

Kritickým momentem je vyklopení vlhkého střepu z formy. Není výjimkou, že celodenní práce a čekání letí do odpadu. Střep se může propadnou, prasknout nebo kus zůstane ve formě. Pokud se ale zadaří, je o to větší radost. Umyvadlo se nechá schnout dalších 24 hodin a opět jsem jen mohla doufat, že nebude schnout moc rychle a nepraskne nebo se jinak nedeformuje. Při tomto schnutí ztratí cca 20 % své vlhkosti a tím pádem se i zmenší.

Umyvadlo právě vyklopené z formy.

Po zaretušování nedostatků je umyvadlo připravené na nástřik glazury a engoby, která dodá lesklý odolný povrch a bílou barvu. Hned poté už může jít výrobek do pece. A opět nastává 12 hodin čekání a doufání, že se nic nepokazí, nepraskne, nesteče glazura, neobjeví se bublinky atp.

Mé umyvadlo bylo inspirované historickými mycími stolky z 19.století. Takže je doplněno o čtyři dřevěné nohy a kovové trnože.

www.studiotritecky.cz

01/2018

autor, Nela